Domek na stromě

*Ani se o tom pořádně nestihli pobavit, když přiběhla služebná, s tím, že musí okamžitě s ní. Hodil poslední pohled na Ivy, který říkal, že tahle debata ještě neskončila, a který se loučil. Následně na to zmizel.*

*Povzdechnul si. Věděl, že jeho nápad byl bláhový, přesto věřil, že v krajní situaci by mohl i obstát. Možná to bylo i tím, že si byl jistý sám sebou. Mnoho žen by ho jen tak neodmítlo, naopak si to ještě přáli, a on to moc dobře věděl.* Vím, že si jsou blízcí, to ano. *Zmátlo ho to, když se zeptala, jestli ví, co udělali. Nevěděl, o čem to mluví. Nechtěl to však zjišťovat. Tedy ano, ale ne nyní.* A taky vím, že má ta holka vlastní hlavu, to ale neznamená, že by to skončilo špatně. Vždyť sama víš, jak to ve vládnoucích rodinách chodí. Takové věci jsou na denním pořádku. A hlavně.. *Ušklíbnul se a prohrábl si vlasy.* Mě by určitě neodmítla. *Mrknul na svou sestru. Bral to jako nadsázku, vtip, snažil se, aby tato konverzace nebudila tak smutného vzhledu, krom toho úšklebku ze sebe však nevydal jediný úsměv.* Ale máš pravdu, je to možná zoufalé, ale také jsem říkal, že to můžu zkusit, když nám budou docházet možnosti. Když už to zoufalé bude, víš? Sama víš, že se do ženění vážně nehrnu, ale pro dobro naší země je to něco přece úplně jiného. *Odmlčel se.* A nehoda nebo ne, když to půjde ke dnu, tak stejně se vším. *Pokrčil rameny, přestože ho ta představa děsila. *Jen jsem přemýšlel, proč chtěli zrovna po nás, abychom jeli, víš? Protože tam ty sympatie jsou. Děsí mě ale tedy ta představa toho, co jsi dělala s korunním princem Malé Asie. *Přeměřil si jí pohledem. Věděl, že s ním byla, proto se za ním v prvé řadě zastavila sama Dae.* I oni musí uvažovat o pokračování rodové linie a to bez někoho jiného nezvládnou. Sama také víš, že nikdo se s nimi do manželství opravdu nehrne. Naopak.

*Celou dobu se buďto usmívala, nebo tvářila zamyšleně. To co Scott navrhl jí však vyrazilo dech. Zatvářila se překvapeně a zároveň trochu vyděšeně.* Scotte... Ty si ze mě musíš dělat srandu... *Povzdechla si. Možná si rozuměli, což si koneckonců donedávna myslela i o ní a Sarawatovi. Ale zjišťovala, že se sourozencům z Asie nedalo úplně věřit.* I kdyby to pro Asii bylo výhodné, Daenerys má vlastní hlavu. A zrovna do tohohle by si dle mého nenechala kecat ani císařem. Nemůžeš být takový blázen. Sarawat to nedovolí. A kdyby na to kývla, potkala by tě hádám menší nehoda. *Udělala prsty uvozovky. Celou dobu měla lehce posmutnělý výraz a snažila se na to všechno koukat nějak realisticky. Přejela si prsty po spáncích a začala v rukách žmoulat pásek.* Víš, co udělali jako malí. A pokud umíš alespoň trochu číst lidi, vidíš, jak na sebe koukají. Snaží se to zakrýt a jsou v tom dobří, ale tak dobří ne. Mají i své slabší chvilky. Asie by se nám vysmála, že se to chceme zachránit i takhle zoufale. *Krátce se odmlčela.* S prominutím. Ale trochu zoufalé to je, to musíš uznat. Prosím tě, nedělej to... *Zadrhl se jí hlas.*

*Poslouchal ji, byl rád, že se navzájem můžou vypovídat. Když však u jedněch slov použije prsty uvozovky, přikývnul se slovy:* Všichni si jsme vědomi, že jejich opravdovou podlost poznáme, až oni sami budou chtít, ale žádné hezké nehody a zážitky to tedy rozhodně nebudou. *Po své poznámce ji opět nechal mluvit. Sám si během toho přejel prsty po spáncích. Donutilo ho to na chvíli usmát. Všimnul si, že Ivy tento zlozvyk také nezmizel, přišlo mu hezké, že zrovna něco takového maličkého mají společného.* Nikdo za nás platit rozhodně nebude, sama víš, že bych to jen tak nedovolil. *Následně si však všimnul pohledu Ivy, když přišel se svým návrhem. Lehce a již trošku smířlivě se na ní usmál. Pořád si tím nebyl jistý, byl z toho hlavně zmatený, nebyl zvyklý dělat unáhlené závěry, a tohle jistě unáhlené bylo. Chvíli mlčel. Musel si prohrábnout vlasy a následně se zhluboka nadechnout a vydechnout, než začal mluvit.* Napadlo mě.. *Jistým způsobem mu to vůbec nešlo vyslovit. I to, že to hodlal říct své sestře, sebou neslo závazek a on velké závazky nesnášel.* Co kdybych zkusil.. *Pro jistotu ještě polknul, než to řekl.* Požádat Daenerys o ruku? Pro Asii by to bylo také výhodné, bylo by těžké říct jen tak ne. Tedy myslím. *Podíval se na pásek, který na něj vytáhla Ivy. I s tímhle ta Asiatka měla něco společného.* A myslím si, že si i rozumíme. Také by nám to zajistilo mír. *I přestože všechno tohle Ivy vykládal, doufal, že vycítí, že tohle není čin, který by sám chtěl v blízké době prožít.* Mluvím o takové poslední záchraně, kdyby to všechno nevyšlo. *Jednou se chtěl ženit, nebylo to ale teď. Ta představa ho děsila. Chtěl si vzít ženu, kterou miluje, nikdo takový tu však nebyl. S Dae měl jisté sympatie, větší než s mnohými, ale láska to zatím nebyla.*

*Při dovětku k jejich konverzaci o Fredovi se jen usmála a pokývala hlavou.* Ne, není to normální... *Obrátila, když se vrátili k diskusi o jejich 'výletě' do Asie. Přejela si dvěma prsty po spánku. Pořád jí to dělalo těžkou hlavu.* A podlí? Těžko říct... Nebo takhle. Podlí jsou určitě. Otázka je, zda i vůči nám. *Řekla nahlas myšlenku, která jí v hlavě ležela už dlouho. Na jednu stranu měla z Dae a vlastně i z Wata dobrý pocit, co se týkalo jejich vztahu. na stranu druhou si tím vztahem vlastně už vůbec nebyla jistá.* Hele, jejich motivy neznáme. Vím, co mi vyprávěli o jejich zážitcích a nehodách. *U slova zážitky a nehody udělala prstama zřetelné uvozovky, aby bylo poznat, že jde o ironii.* Mohli by chtít zemi nejen zničit, ale předtím z ní něco vytěžit. Peníze vyhrávají války, ne vojáci. Když za nás Illea zaplatí výkupné, které by asi bylo tučné, nezbyde na válku a pro Asii tak budeme ještě jednodušší terč, než už jsme. *Odlčela se.* Popravdě bych Illeu nenechalaza nás zaplatit. Teda alespoň za mě. *Povzdechla si. Pro tuhle zemi by udělala leccos. Nikdy nemusela cestování a měla to tady ráda. Asi by byla radši mučená, než ohorzit tolik lidí. Pak ale zvedla hlavu, když se v ní po Scottovo slovech o nápadu objevila v očích jiskřička naděje.*

Vážně? Naděje? *Podíval se na ní překvapeně, stále mu to nějak nesedělo, ale nechtěl to teď nějak kazit. Rozhodl se proto více nevyjadřovat. Pak se zamyslel nad slovy jeho dvojčete.* Nepřijde mi to normální, to se shodneme. *Souhlasil s ní a opět si prohrábnul vlasy, měl pocit, že to poslední dobou dělal častěji a častěji.* Také mě to napadlo, ale myslíš, že jsou tak podlí? *Sám tomu totiž nevěřil, cítil to malé jisté pouto k asijské princezně, kterému důvěřoval.* Když se nad tím ale zamyslíš, nijak by si tím nepomohli. Buď nás napadnou, což už takhle zní hrozivě, nebo po nás můžou chtít peněžní hodnotu za mír. K čemu bychom jim byli jako rukojmí? A nechci nic říkat, ale jestli by pomocí nás chtěli manipulovat Illeou, tak to jim nevyjde. To by byla velká oběť. *Rozpovídal se o jeho pocitech. Na chvíli se odmlčel, než z pusy vypustil další slova.* Napadla mě ještě jedna věc, kterou bychom mohli Illeu před zbytečnou válku zachránit. *Šeptal čím dál tím víc, až konec věty nechal zaznít do ztracena. Nechtěl takové rozhodnutí učinit, ani nevěděl, jestli by to šlo, byl však rozhodnutý udělat pro záchranu země vše.*

Myslím, že mohlo. Popravdě si s ním dělám trochu naděje. *Usmála se na něj a přisunula se blíž. Byla za tyhle momenty ráda.* A ty a vztahy ne? *Zazubila se, následně ale přešla na další dotaz.* Popravdě nevím... *Povzdechla si.* Asi by to bylo fajn, ale nechci tady nechat ostatní čelit útokům. Navíc se mi to nějak nezdá... Tobě to přijde normální? Že by s tím přišli jen tak? Najednou? Poté, co nám vyhrožovali válkou najednou chtějí naši rodinu chránit a navíc tam chtějí nás. *Zamyslí se a povzdechne si.* Popravdě mě napadá jenom jedno slovo. Rukojmí... Ale možná jsem jen moc pesimistická... *Doufala, že je.*

*V duchu si povzdechnul.* To jsou no. Ale pokud si myslíš, že by z toho mohlo být něco jiného, než nějaký náhodný sex, bylo by to jistě bezva. *Ozval se po chvilce přemýšlení. Nebyl si tím úplně jistý, ale kdyby spolu byli, nebylo by to tak hrozné, jak to teď vypadá. Hlavně by ustaly ty drby, které se dostaly už i k němu.* Já a vztahy? *Uchechtnul se a následně si hlasitě oddechnul.* Co vůbec teďka po té době říkáš na tu nabídku z Malé Asie? *Chtěl vědět její názor. Nechtěl žádnou válku a byl rozhodnutý tomu zabránit za každou cenu. Už takhle měli problémů dost.*

To by asi bylo, ale to prostě vztahy jsou. *Pokrčila rameny.* Co vlastně ty a nějaký vážnější vztah? *Zeptala se doufajíc, že tak změní téma.*

Už to tak bude. *Pokrčil rameny a také se zasmál.* A jo, povolná, nemusel jsem vynaložit téměř žádnou sílu. *Uchechtnul se nad tím. Pak si však všimnul, že její výraz se změnil. Než promluvila, byl z toho zmatený.* To jsem neřekl. *Frustrovaně si prohrábnul vlasy. Rozhodně se o tom nechtěl bavit, ne teď, ne s ní.* Jen si myslím, že by to bylo komplikovanější. *Vypustil ze sebe nakonec.*

Že mě to nepřekvapuje. *Zašklebila se a následně se rozesmála.* Tak ty si k sobě pustíš belgickou princeznu, ale sestru ne? *Dělá na oko uraženou a pak se zasměje.* Tak povolná. *Zaksichtila se a pak se s kroutěním hlavy zasmála. Pak ji ale úsměv přešel, když jí došlo, že se vyhnul její otázce ohledně Freda.* Ale ne... Tobě to vadí. *Posmutněle se na něj zašklebila. Nemohla uvěřit tomu, že by mu vadilo i tohle.*

*Nevěděl, co jí na to měl říct. Hlavně věděl, že se způsoby života, jaký oba vedli, by bylo velmi nepravděpodobné, že by se vážně dali dohromady. A i kdyby, nemělo by to dlouhého trvání. Nemusel na to však odpovídat, jelikož sama Ivy pokračovala v konverzaci, mohl se tak vyhnout odpovědi. To, co předvedla, ho rozesmálo. Byl fakt, že jeho sestra byla bláznivá a to i na zdejší poměry.* Kdyby ne, tak o ní ani nemluvím. *Ušklíbnul, ale hned nato nasadil hraný vyděšený výraz.* Vůbec se ke mně nepřibližuj. *Načež se zase zasmál a lehce jí od sebe odstrčil.* Bylo docela dobrá, povolná. *Věděl, že tohle Ivy poslouchala nerada, tedy od něj, ale chtěl si taky rejpnout.*

Vadilo by ti to snad? *Stálese usmívala, ale zvážněla. Fred se jí vážně líbil a dělala si s ním naděje, ač se s ním od toho incidentu viděla jen letmo na akcích. Tak nějak doufala, že by jí ho Scott a ostatní mohli i schválit. Alespoň by už si nestěžovali na její prostopášnáý život. Nehledě na to, že to byl princ a měl tudíž velmi dobré postavení. Pak se však zasoustředila na další konverzaci.* Princezna z belgie? Pěkně! To je zajímavé, zatím jsem jí tu neviděla. *Usmála se na něj.* Bylo něco? *Začala vrtět bokama a s ušklebkem a smíchem se blížila ke Scottovi.*

Fred? *Také se zasmál. Tedy pokusil se o to, nebyl si však jistý, jestli to vyšlo. Ta představa se mu totiž absolutně nelíbila, hlavně mu to také připadalo nemožné. Absolutně. S hraným úsměvem jí sledoval, zajímalo ho, jestli za tím vtipem stálo něco jiného.* /Co když se jí Fred líbí?/ *Prohrábnul si vlasy. Nevěděl, jak by zareagoval, kdyby to byla pravda.* Jak to šlo? *Byl rád, že konverzaci mohli zapříst jinam, dnes si chtěl se svou sestrou popovídat, ne se zbytečně rozčilovat.* Docela fajn. Věděla jsi, že se nám po paláci toulá princezna z Belgie? *On sám to do té doby, než jí potkal, nevěděl. Zakřenil se ní.* Docela fajn slečna. /Hlavně, když s ní nebyly takové problémy a skočila mi do postele téměř okamžitě./

Já a vymýšlet si? Někdy tě za ní zavedu! *Zasmála se.* A náhodou bych byla skvělá matka! Sklapni! A já si nějakýho tatínka seženu. Echmechm, Fred Echmechm. *Zamaskovala Fredovo jméno kašlem a nahlas se rozesmála. Pak se soustředila na další otázku.* No, jako ptát se nemusíš. Co ty? Jak to šlo? *Usmála se na něj.*

Jen, aby sis nevymýšlela. *Také se zasmál a zakroutil nad ní hlavou.* A ty a skvělá matka?! To bych chtěl vidět. *Bylo poznat, že si z ní utahuje, přestože ho na chvíli napadlo, jestli by to Ivy doopravdy zvládla.* Bez jejich tatínka budeš úplně ztracená! *Uchechtnul se.* Takže se tě asi nemusím ptát, co jsi od té doby dělala. *Konstatoval. Tou dobou bylo od toho, kdy se naposledy viděli, což bylo při projednávání míru.*

Vážně ji vychoval špatně! To dítě je na něm absolutně závislý abez svého papánka neudělá pomalu ani krok! *Zasmála se, když si vybavila Solli.* A náhodou, já bych byla skvělá matka! Miluju děti... Ale jen ty svoje budoucí! *Zasmála se. Opravdu děti neměla ráda a opravdu věřila, že z ní jednoho dne bude dobrá matka, která vychová nezávislou dceru nebo syna. A vlastně se na to i těšila Ač věděla, že teď to nějakou dobu počká, protože na to nebyl čas ani nervy.*

*Pouze nad tím pokrčil rameny, Ivy podle něj měla pravdu, Jasper to doopravdy přehnal. Neměl na to, co říct, a ni ve skutečnosti nechtěl.* Snad jo.. A je to tím, že je doopravdy nevychovaná nebo spíše tebou? Jako vždy? *Zakřenil se na ní. Snažil se vyhnat si obraz bičovaní z hlavy, rozhodně nechtěl spadnout do nějaké blbé nálady.* A chtěl bych vidět tebe, jak vychováváš dítě. *Nad tou představou se musel krátce zasmát.*

Měla jsi to čekat? Vážně? Jasper je sebestředný hovado, ale nečekala jsem, že udělá tohle za takovou prkotinu. To prostě nedává smysl... Každopádně to má ten parchant u mě... Na pěkně dlouho... *Zavrčela, když si vybavila ksichtík svého bratrance.* To věřím... Snad budou alespoň nějak v pohodě. Ale teda co si budeme, dítě ten strážný vychovat fakt neuměl. *Zakřenila se na Scotta.* /A taky je na mě hnusnej parchant./ *Řekla si v duchu, protože to nechtěla vytahovat během diskuse o bičování.*

Bylo to přehnaný, ale víš, jaký je, měla jsi to čekat. *Vyčetl jí.* Jo, byl, nebudu si hrát na nějakýho chudáka, který by nepřišel, protože se mu to nelíbí.* /A už vůbec ne před tím blbem s Asie/ *Opět si odfrknul.* Jak říkám, nebylo to zrovna příjemný. *Podíval se na ní, jak se vedle něj sedla.*

Je to pryč. Ale ano. To zbičování muselo být šílené. Nevěděla jsem to. Byla jsem ve městě. Měla jsem to nějak zastavit... Navíc Jasper to posral. Tohle bylo sakra že přehnaný. Kdybych věděla, co je čeká... *Zatnula ruce v pěst. Oba strážní jí mohli být ukradení. A taky byli. Ale byla naštvaná na Jaspera. Když už nic jiného, měl jí to alespoň říct.* Tys tam byl? *Zeptala se a sedla si vedle něj.*

*Celou dobu jí poslouchal, než vůbec začal mluvit.* Za námi? *Měl lehce pocit, že si z něj jeho dvojče dělá legraci.* Máš pocit, že to, že tu ti strážní chodí zbičovaní, s tím, že někomu musíš hlídat dítě, je "za námi"? *Prohrábnul si vlasy.* /Malou mrchu? Vím, že děti nemusí, ale to je i na ní docela hustý./ Není na to lepší hřiště? *Povzdechnul si a sednul si na zem.* Mám to pořád před očima, nebylo příjemné ten trest sledovat. *Přiznal jí.*

Dobře, budu ti věřit. *Usmála se na něj. Když si za tím tak stál, byla to pravda. Její bratr neměl rád lži.* Pak se jí ale úsměv proměnil v úšklebek, když se nepřímo zmínil o aférce s Fredem.* No tak Scotte... Tahle aféra už je za náma. Nebo ne? *Za tím si chtěla stát.* Mluvím o Solli. Je to dcera jednoho ze strážných, které Jasper nerozvážně nechal zbičovat. A ano, přivedla. Musela jsem tu malou mrchu nějak uklidnit a tohle jsem si řekla, že by se jí mohlo líbit. *Nenapadlo ji, že by mu mohla vadit i malá holka, kterou si sem přivedla.*

Když ti říkám, že o pomstu nešlo, tak o ní nešlo. *Někdy ho štvalo, že si lidi neuvědomují, když říká pravdu. Lehce se na ní zamračil.* A když už jsem u toho, já si sem sám od sebe nikoho nepřivedl. /I za to teoreticky můžeš ty./ *Pomyslel si a byla to pravda, sama Dae mu to přiznala.* A kom to pořád mluvíš? Jaký příkaz? To sis sem někoho opět přivedla a ty mi chceš něco vyčítat? *Také si odfrknul, jisté věci měli oba zažité. Slyšel, že mluvila o holčičce, a uvědomoval si, že doopravdy může jít o malé dítě, přesto mu nedocházelo, proč byly opět tady.* /Jako kdybychom tady neměly míst dost./

*Studovala jeho obličej, když to vypadalo, že se z toho cyhstá vymluvit. Pak nadzvedla obočí a posmutněle s úšklebkem si odfrkla.* Šlo. Ale to je jedno. Každej máme mouchy. *Usmála se na něj a sedla si stále s páskem v ruce na postel.* A teď vážně. Proč že jsi mě odlákal od té úžasné malé holčičky, kterou na příkaz svého neschopného bratrance opečovávám místo jejího neschopného otce? *Zeptala se velmi ironicky a zasmála se na něj. Nějak jí přišlo, že tohle nebyl jeho styl a chtěla z něj dostat, proč se chtěl sejít. Pak ji napadlo, že o Solli možná vůbec neví, ale tak nějak ten fakt přešla.*