Letiště ve Slavelake

*Protočila očima a divadlo se na dívku s taškou v ruce, jak se k ní žene.* /Ach, trochu ladnosti.../ *Nebyla to její práce je soudit, na to měla své nadřízené, ale přeci...* Děkuji vám slečno Chelsea. Prosím, počkejte mi tu chvíli, hned by měly přijet i ostatní. *Milé se na ni usmála a pokynul směrem ke dvoum bodyguardům. Jakmile si ji odškrtla, přijela další limuzína.* Dobrý den a děkuji lady Beatrice. Prosím postavte se takhle k druhé lady. *Pokynula směrem k Chelsee a odškrtla si další jméno. Takhle to pokračovalo, dokud se tu neobjevily všechny. Poslední jméno: Camille si odškrtla poněkud drsněji, než chtěla, protože dívka přišla pozdě a ještě k tomu měla drzou poznámku.* Dámy. Jsme všechny. Prosím nástupce si do letadla, připoutejte se a za hodinu budeme na místě. *Oznámila a sama se v čele průvodu vydala dovnitř letadla. Celou cestu strávila v kabině pilota flirtováním s hochem z personálu. Když služby byli na dosah paláce, vyšla ven a zatleskala.* Děvčata, budeme přistávat. *Za chvíli už letadlo letělo dolů a oni se mohli postavit na rovnou zem.* V uvítací hale na vás čeká královská rodina. Pamatujte: princeznu oslovujeme vaše královská výsosti, princezno Hester. Vévody a vévodkyně poté vaše výsosti a jméno člena rodiny. *Pořádně se na ně zadívala.* Je to důležité. *Jakmile se dostali dovnitř její práce končila. Rozloučila se a společně se zbytkem personálu se odebrala pryč. Teď jsou účastnice v rukou královské rodiny*

Tak to jo. *Byla jediná odpověď, na kterou se zmohla, když ji Bea objasnila, že něco zaslechla. Přitom se však lehce zakřenila, byla ráda, že ji nemá zase tak nastudovanou, jak si myslela. Tedy alespoň v to Chelsea doufala. Zároveň ji v tom přesvědčovalo i to, že se zeptala na provincii. Doufala v to, že se nebudou tak řešit, aby si jedna druhé nezáviděla nebo podobně. /Tak uvidíme, jak se ty provincie ještě budou řešit./ pomyslela si. Nestyděla se za tu svou, to ne, jen dneska tohle chtěla hodit za hlavu. /Bylo mi ale jasný, že tyhle otázky přijdou, jsou očekávané./ Ano, to máš pravdu, ale věřím, že za nějakou dobu nás to přejde. Ale atmosféru to tedy doopravdy má. *Také se zasměje.* Taky se těším, bude to jistě zajímavé dobrodružství. Jsem na to hrozně zvědavá. *Rozhlédne se a prohrábne si vlasy rukou.* Děkuju moc, taky ti to sluší. *Nevěřila, že by to, co měla na sobě, bylo něco extra, nechtěla to zbytečně na začátek přehánět, jen něco lehkého.*

Poklepu si na ucho a zasměju se. "Trochu jsem odposlechla..." sevřu jí ruku entuziasticky. Bea je přeci jen jižanská horká krev, energická a někdy hlasitá a neposedná, ale od této chvíle se snaží být vzorná uchazečka. Netuší jestli bude schopná to vydržet dlouho. "Odkud přicházíš Chelsea? Já z Palomy.." objasním svou provincii s úsměvem a ten není jen obyčejný, spíš láskyplný, takový jak to ke svému místu rodiště cítím. V jednom bych s ní souhlasila, vlatsně mě ani nenapadlo studovat ostatní děvčata, spoléhám na osobní zkušenost a na můj vrozený instinkt kolem lidí. Zasměju se lehce a přikývnu. "To tedy, myslela jsem, že budu nad věcí, ale ta atmosféra mě dostává." Zavrtím hlavou se smíchem. "Ale těším se na příští dny, jde přeci jen o naši budoucnost..." povím. "Sluší ti to..." Pochválím jí rudé šaty, které skvěle kontrastují se světlou pletí, je skoro opačný typ než já.

*Když přijede další dívka, která na ní vzápětí promluví, usměje se. Nechtěla by promlčet celou cestu, akorát by ji to více znervózňovalo.* Také mě těší a jak koukám, představovat se již nemusím. *Lehce se zasměje a zároveň si s ní potřese nabízenou rukou. Sama ostatní účastnice moc nestudovala, věděla, že poznat je naživo bude daleko lepší bez předsudků.* Je to zvláštní pocit, být tady, že? *Nahodila, jelikož jí samotné to tak připadalo. Nechtěla se s ostatními seznamovat přes konverzaci o Selekci, ale o nich samotných, tato otázka ji však přišla velmi vhodná hned na začátek.*

Bylo mi ze všeho zvláštně... Některé dívky se jistě těšily a nemohly se dočkat vysněného prince, já se nejvíc těšila na opětovné shledání s Alci. Musela jsem být ale chytrá a vyhovět královským zásadám, nechtěla jsem zklamat nikoho ze zúčastněných a chtěla jsem hrát fair play. Nechtěla jsem odjet na tak dlouho pryč, nicméně moje korály musely počkat, protože tohle mohlo pro ochranu přírody v Iley znamenat víc než cokoliv jiného. Netušila jsem co mě čeká, byla jsem neposedná, dívala se kolem sebe a trochu začala cítit motýlky v břiše. To snad ne, nebudeš přeci jako ty ostatní...no offense, ale přeci... Protočím oči sama nad sebou ta atmosféra, očekávání, vidět letadlo, vědět že opustím rodnou Palomu a vykročím do královského paláce, se všemi těmi pravidly a budu se muset chovat o dost jinak než běžně. Vydechnu si , nádech výdech, to bude v pořádku, mám všechny předpoklady, stačí jen vzpomenout na vše co jsem se v etiketě naučila a nezapomenout na svůj cíl. Vypadalo to, že jsem tu byla jedna z prvních, vystoupím i se svým kufříkem k ruce, ostatní zavazadla obstarají zaměstnanci letiště. Dojdu k ženě, která nás má nejspíše spočítat a představím se. "Krásný den, Beatrice Devaroux, provincie Paloma, těší mě." Pak se otočím a vyhlížím ostatní dívky. Nervozita se začne přenášet v něco jiného, v nadšení a očekávání nového. To já miluju. Hlavně aby se něco dělo, positivního pokud možno. Je tu už jedna dívka, takže se k ní nakloním a podám jí ruku. "Těší mě Chelsea...jsem Bea."

*Když Chelsea seděla v limuzíně, přemýšlela nad tím, jak probíhaly její poslední dva dny doma. S kamarády se totiž neloučila dnes, ale včera poté, co dorazila z práce. Byli u ní doma a všichni se hrozně bavili, měli z Chelsea radost, za její možnost si konečně odpočinout. Věděli, že to v poslední době měla těžké. Dnes se s ní loučil hlavně její otec, který jí bude i s kamarády chybět. Pak se s ní loučila celá provincie, to ano, ale to již nebylo osobní a moc to nevnímala.
Ještě jednou si v hlavě zopakovala, zda má vše, co si s sebou chtěla vzít, a z limuzíny, která právě zastavila, vystoupila. Vzala si ještě tašku se svými věcmi a poděkovala řidiči za odvoz. Pak se na chvíli ohlédla po okolí, načež došla k té paní.* Dobrý den přeji, jsem Chelsea Kei. *Usmála se na ní a čekala, až si ji odškrtne.*

Já vím. Taraji a Hope jsou opravdu odlišná jména. Taraji mě pojmenovali rodiče a Hope mi dali za jméno v taneční škole, kde učím. Všem mým studentům totiž dávám naději. Ať mají tělo jakékoliv, ať tančí jakkoliv, ať mluví, chovají se nebo vypadají jakkoliv, tak jsou prostě pořád svým způsobem výjimeční a když chtějí, tak dokážou si splnit své cíle a sny. *vysvětlila jí s úsměvem jak přišla ke jménu 'Hope'. Znělo to možná jako klišé, ale ona tomu věřila. Pak se zasmála* Tak to já těmto vlasům vděčím mému taťkovi, který měl v mládí stejný háro co já. *pohodí trochu vlasy. pak pokýve chápavě hlavou. Sama to znala. Nevyrůstala zrovna v luxusu, ale nestěžovala si. Nic luxusního nikdy nechtěla a nepotřebovala.* Pokud máš pravdu, tak v tom případě se tam možná zalíbím. Nejsem sice špejle jako vy ostatní, ale urážet se taky nenechám. Už tomu funkcionáři jsem chtěla jednu vrazit za ten jeho tón. *pokroutí hlavou, jenže to je zase osloví ten chlap, tak ho poslouchá. Odfrkne si a koukne na Theresu.* Jestli jim máme říkat takhle, tak královně mohu rovnou říkat Vaše jiskřící Veličenstvo s kostnatým ksichtem.. *ušklíbne se. Jo má trochu ostrý jazýček, ale aspoň umí rozesmát.* Moc ráda s tebou pojedu. Ze všech koster, co tu vidím, se mi zamlouváš nejvíc. *mrkne na ni, oblékne si kabát a odejde s Theresou ven do auta. To je pak odveze do paláce.*

*Naváže konverzaci s jednou dívkou ke které si přisedne. Theresa byla vždycky taková princezna a tak jí většinou lidé milovali.* Hope a Taraji. Docela odlišná jména. *Pou jsem spíš taková moc zasněná jako bych prý žila v pohádce. *Tohle aspoň všichni tvrdili a možná proto jí měli lidé rádi.* Jo díky. Mám je po mamce. *Pousměje se. Zrzavá byla po mámě a byla za to ráda. Tátovu barvu vlasů špinavé slámy úplně nechtěla. Nijak sebou neškubne když jí Hope pohladí po vlasech * /Vážně jsem oproti ní taková panenka./ Popravdě jo. Pořád je to palác a já vyrostla v cirkuse. Jsou to dva jiné světy. *Pokrčí rameny.* To nikdy nevíš. Třeba mají rádi v paláci dívky od rány. *Usměje se na ní a pak se snaží si zapamavat jak má všechny oslovat.* Nemohli jim ty tituly zkrátit. *Zašeptá směrem k Hope a pak už si vezme kabát.* Asi půjdeme do auta. Teda pokud chceš jet semnou? *Zeptá se mile a nebyla si jistá jestli o její společnost dívka stojí. Pak už se vydá do auta a to se rozjede k paláci.*

*Seděl celou dobu v sedačce v první řadě a nijak nevnímal otravné povídání děvčat o tom jak bude palác úžasný.* /Asi z nich budu mít migrénu./ *Nutno podoktnout že už nebyl nejmladší a šediny maskované černou barvou na vlasy naznačovali že mu je lehce přes padesát. Pořád se ale držel ve formě. Pilot ohlásil že budou pomalu přistávat. Zvednul se a vzal se mikron.* Lady budeme zhruba za dvacet minut na místě. Před letadlem čekají limuzíny do kterých se posadíte pod dvojících či trojicích. Pojedeme zhruba půl hodiny do samotného paláce kde vás bude čekat uvítání a také princezna Hester a vévoda Daniel. Připomeneme si tedy krátce etiketu princeznu Hester oslovujeme její královská výsost princezna Hester. Dále vévodu Daniela, vévodu Scotta a vévodkyni Ivy oslovujeme Její či Jeho výsost. Zapamatujte si to. *Letadlo přistane a na dívky čekají limuzíny, které je odvezou do paláce kde v chodbě dostane každá drink.

*Kiežby jej rodina mala peniaze alebo ona vôbec čas na šaty alebo drahé nákupy. Z funkcionára mala pocit, že asi neokúsil život v malej, chudobnej rodine a naozaj sa to ukazovalo. Nič mu však nedokázala odpovedať, či už od hanby, že tieto rifle boli jedny z jej najlepších alebo od nezáujmu.* /Stáva sa, nabudúce určite zažiariš!/ *Optimisticky sa podporila v mysli a iba mu kývla hlavou. Nestál jej za viac. Vošla do lietadla a ešte zachytila, ako ďalšej súťažiacej hovoril uznanlivé slová a bodol ju tŕň žiarlivosti. Hneď však tieto pocity zahnala, keďže jej samej sa páčil viac jej riflový overál a nikto ju nemohol presvedčiť o tom, že nevyzerá skvelo. V lietadle sa posadila na kožené sedadlo blízko okna a ani len nemuseli vzlietnuť, aby sa zvedavo nakúkala von.* /Snáď nespadneme!/ *Pravdou bolo, že sa toho trošku bála, ale ak by mala dôverovať nejakému lietadlu, tak to určite malo byť nejaké z paláca.*

Jo, omlouvám se za to zdržení. Měli jsme pár... Zádrhelů. *trpce se na něj usměje a jazykem si promne vnitřní stranu tváře.* //Jestli mi hodí ještě jednou tenhle pohled, tak mu ukopnu koule.// *Věnovala mu krátký pohled a vydala se do letadla. Rozhlédne se po interiéru.* //Luxus. Tak jak jsem si myslela.// *Olízne si rty a sedne si na koženou sedačku. Sedne si vedle ní nějaká dívka, ale pozornost věnuje funkcionáři.* //Jakékoliv přání hmm?// *Ušklíbne se spíš pro sebe a pak s poděkováním převezme kabát. To na ni promluví dívka vedle ní. Usměje se na ni vlídně.* Taraji, ale říkej mi Hope. Říkají mi tak všichni přátelé. *prohlédla si ji a musela se usmát víc.* Jsi rozkošná. Jako panenka do kapsičky. A moc se mi líbí tvé vlasy. *pohladí Theresu po vlasech. Pak se uchechtne.* Palác? Ten bude určitě obrovský a až přehnaně luxusní. *pokroutí hlavou a dá si nohu přes nohu. Od letušek si nic nevzala. Ne že by držela dietu, ale už do ní její máti nacpala větší snídani, takže opravdu neměla hlad ani chuť.* Tak jaké máš zatím pocity? Nervózní hodně? Já jen, že podle mě zrovna ty se nemáš čeho bát. V paláci si tě zamilují. To spíš já se budu muset držet na uzdě. *zasměje se. Joo když cítila přítomnost fajn člověka, tak se prostě rozpovídala.*

*Vydala se do letadla tak jak ji funkcionář řekl. Málem jí vypadli oči z důlků když viděla ten luxus.* /A to je jenom letadlo. Jak asi musí vypadat palác./ *Posadila se na jednu koženou sedačku vedle Taraji.* /Vypadá mile./ *Letušky jí nabídli nějaké jídlo a pití a vzala si zatím jenom pomerančový džus. Poté poslouchala funkcionáře a vzala si od letušky kabát.* Děkuji. *Pousmála se na ní a pak se podívala na Taraji.* Ahoj. Já jsem Theresa. *Pousměje se. Působila docela křehce jako princezna z pohádky.* Nikdy jsem letadlem neletěla, ale tohle je luxus. *Rozhlédne se okolo sebe.* Jak asi musí vypadat palác, když tohle je jenom letadlo. *Představuje si palác jako z pohádky o Popelce.*

*Účastnice se začínali pomalu trousit a první viděl účastnici Verity.* Dobrý den lady. Běžte si sednout do letadla. *Ukáže jí směrem kudy se do něj dostane. Pomalu jdou další a další účastnice, které si odškrtává v papírech. Další přijde účastnice tmavší pleti v lacláčích.* Dobrý den lady Antheo.*Prohlédne si její oblečení.* Dovolil bych si upozornit že jedete do paláce ne orat brambory na pole. *Jako dívku před ní jí pošle do letadla.* Lady Theresa výborně. *Čeká se na poslední účastnic, která má dnes dorazit.* /Kde ta holka vězí./ Konečně lady Taraji. Máte chodit včas a netvařte se jako na vojně. /Bože ta je tlustá. Snad jí dají odtučňovací kůru./ *Všechny děvčata postupně nažene do letadla královské rodiny. Mají zde pohodlné kožené sedačky, které se mohou sklopit jako lůžko, deku, polštářek, pokud by jim byla zima. Na každé sedačce nechybí ani televize se sluchátky a každou z účastnic obejdou letušky a nabídnou jim něco k pití či k jídlu. Pak už si vezme mikrofon funkcionář.* Lady vítejte na palubě královského letadla, kterým se dopravíme do provincie Ottaro. K dispozici vám během letu budou letušky, které splní veškeré vaše přání. Náš let bude trvat zhruba tři hodiny. V provincii Ottaro bude poněkud chladno a tak každá dostanete teď kabát, který si po výstupu z letadla můžete vzít aby vám nebyla zima.*Letušky jim rozdají kabáty v tmavě modré barvě se znakem Illéi.*Přeji příjemný let..

*Měla dneska odlet? Yes. Stíhala? Samozřejmě, že ne. Čí to byla vina? Snad všech, kteří se s ní loučili, včetně guvernéra, a pak když si zabouchla vlasy do dveří auta a zamotalo se jí to do zavírání. V tu chvíli opravdu proklínala své vlasy. Každopádně dorazila na letiště, přičemž skoro celou cestu poťukávala nervózně nehty do sedačky. Byla nervózní a nadšená zároveň. Nadšená, že zažije něco nového, ale nervózní, protože dneska měla zvláštní smůlu. I tak jí to ale na sebevědomí neubralo. Upravila si ještě vlasy a počkala až limuzína zaparkuje. Vystoupí ven s menší kabelkou přes rameno a vydá se k funkcionáři.* Dobrý den, jmenuji se Taraji Sallow. *usměje se na něj a podívá se po ostatních. Nebyla si jistá, zda si zrovna s těmito kostlivci bude rozumět, ale zkusit se musí všechno.* //Pokud najdu aspoň jednoho človíčka, s kterým si zatwerkuji, tak budu spokojená// *Uculí se zřejmě nad svojí myšlenkou a pak si založila ruce na hrudi a postavila se do pohodlného postoje a čekala, co budou další pokyny.

*Dnes nadešel ten den kdy měla odletět do paláce. Tak moc se těšila a všichni z cirkusu jí fandili. Vzala si své nejlepší džíny a halenku, kterou si nedávno koupila za ušetřené peníze. Vlasy měla sepnuté do jednoduchého copu. Postupně se loučila se všemi z crikusu. Už teď měla slzy na krajíčku. Všichni byli její rodina a bylo nikdy předtím nikam sama nejela na víc než dva dny. Ikdyž neví kdy jí princ vyřadí. Naposledy obejmula celou svojí rodinu a potom už se jela rozloučit s provincií. Všichni byli překvapení že vybrali dceru cirkusáků. Moc lidí jí to nepřálo. Vzala si sebou jenom malý batůžek s mobile, deníčkem a její oblíbenou pohádkovou knihou. Vystoupila z auta a šla dovnitř.* /Tady je to tak velké. Opravdu poletím letadlem./ /Došla k funkcionáři a ohlásila se mu.* Theresa Jeframova. *Řekla a čekala co dál.*

*Jedno sa Anthei muselo nechať. Bola extrémne nervózna z toho, že ju vybrali do selekcie. Nikdy by nečakala, že má vôbec šancu na výber, ale keď už sa dostala medzi tých pár vyvolených, tak si to neváhala užiť.* /Ale váhala, hlavne nekecaj!/ *Pomyslela si previnilo a obzerala sa z okna limuzíny po letisku. Úprimne? Nikdy si nemyslela, že by navštívila letisko a celkom ju stresovalo nastúpenie do lietadla. Predsa len, nechávala za sebou celú svoju kariéru a milovanú rodinu.* /Keď tak skritizuješ kráľovské cukrovinky.../ *Anthea bola aspoň rada, že cesta prebehla rýchlo a potichu. Nebola prvá, ale ani sa na ňu nemuselo čakať, takže jednoducho zapadla. Na druhú stranu celkom ľutovala svoje myšlienkové pochody. Ak predsa chcela vyhrať, tak musela vystúpiť z davu a nenechať sa hneď vyhodiť. Avšak chcela vôbec vyhrať? Zo zamyslenia ju vytrhlo zastavenie a keď si vybrala z uší sluchátka, tak na ňu dopadla celá realita tejto situácie. Nemala však čas sa zaoberať svojími pocitmi a vykročila radšej smerom k osobe, ktorá to tam asi riadila.* Dobrý deň. *Ozvalo sa z nej až neprirodzene potichu. Musela nad sebou v hlave pretočiť očami, prvé dve slová a už si to kazila najviac ako sa dalo.*

*Z odletu ze své provincie a pryč od své rodiny je hodně nervózní, kdo by nebyl. Hlavně se bojí o svou rodinu, jak to vše zvládnou.. Pro malou Hayley je skoro sama mámou, stará se o ní, jelikož jejich máma zemřela při porodu.*/Táta to zvládne a Will s Archiem mu s Veronicou a Halyey pomohou./*Na náměstí, kde se s nimi loučí neudrží slzy. Pár jí jich steče po tváři, když objímá svého tátu. Poté nastoupí do limuzíny a ta ji veze pryč. U sebe má pouze černý batůžek, ve kterém je jen pár věcí, které si bere s sebou do paláce. Je to pro ni pořád neuvěřitelné. Vážně tam jede. Dostala se mezi více než dalších třicet dívek do soutěže, kde se bojuje o srdce prince. Možná to udělala hlavně kvůli rodině, ale i tak je to dost vzrušující představa. Na sebe si při takové příležitosti vzala černé legíny a zelené tričko, které má na rukávech malé perličky, umělé. Jako boty zvolila černé tenisky, protože hádá, že lodiček si v paláci užije více než dost. Teda neví jak dlouho tam zůstane, možná odjede domů hned po prvním setkání s princem.. ale i tak, lodičky nemá ráda, měla je na sobě párkrát a bolely ji nohy. Co se týče líčení, to je jen světlé a nehty si nalakovala na zeleno. Jako šperky slouží perlové náušnice, nic více. Sleduje krajin, která ubíhá za okny auta a zhluboka se nadechne, když dojedou na letiště a auto zastaví. Poděkuje řidiči za svezení, zdá se jí to jako slušnost a poté vystoupí se statečným úsměvem z auta.* Dobrý den, jsem Verity Tatia Vera. *Představí se Funkcionářovi, který zde čeká. Bylo jí řečeno, že se mu mají nahlásit.*

*Dnes měl na starost aby odletěla v pořádku do paláce první skupina dívek. V paláci dělal vrchního učitele etikety a královna Olivie mu přiděli společně s jeho kolegy funkci funkcionáře pro tuto selekci. Nebyl z toho nijak nadšený že mu do paláce míří tlupa nezaučených dívek, které bude muset naučit jak se vstává, sedí, drží příbor nebo oslovuje.* /Hlavu vzhůru z každé te holky může být dáma./ *Dívky na letiště přivezou limuzíny z jejich domovů. Nejprve zamíří na náměstí hlavního města své provincie kde jim guvernér nebo guvernérka popřeje hodně štěstí a pak už na letiště kde se mají nahlásit jemu, aby si je odškrtl v seznamu.* /Tohle ještě bude den. Snad im to nebude trvat./ *Dívky si sebou mají vzít pouze své osobní věci do nějakého malého batůžku či kabelky jako je mobil, sluchátka, nějaká fotka rodiny, oblíbená knížka, nebo deníček pokud si ho píšou. Všechno od stravy, oblečení až po drobnosti jako oblíbené květiny jim obstará palác.*