Zahrady paláce

Takže to byla první nebo poslední věc na seznamu důvodů, proč přede mě skočit? *Zeptá se jí s povytaženým obočím, protože chtě nechtě ho ta poznámka, že by někdo skákal jen z chutě se zabít, trochu urazila, ale nahlas to opravdu neřekne. Po poznámce o whisky se jen zasměje a přikývne.* Proto radši marodím u sebe v komnatách. *Přikývne souhlasně hlavou a pak jen pokrčí rameny.* Mně nic o pobytu na lůžku neřekli. I když ví, že kdyby něco řekli, tak to stejně neudělám. *Ušklíbne se a pak se podívá na trávu vedle ní.* Můžu? *Zeptá se a ukáže na místo vedle ní. A pak se zplne hrdla rozesměje.* Nejsem pes nebo středověký klaun. *Ohradí se hraně dotčeně.*

Já vím, je to chytrý, že? *zakření se na něj a pak zavrtí hlavou.* Na té ošetřovně to dost smrdí a nenechali mě ani si dát whisky. Tak jsem řekla, že je to dobrý a budu odpočívat. Jenže v paláci pořád musím přemýšlet a všude jsou lidi, tak jsem chtěla jít někam, kde bude menší možnost na někoho narazit. Zahrady byly pro to jako stvořené *pokrčí rameny a koukne na něj.* I vy byste měl ležet s tou zraněnou nohou a přesto chodíte. *poví připomínku i na jeho stav. Pak se neudrží a zasměje se.* Ta role by na vás dokonale seděla. Při chůzi by vám rozkošně řachtaly rolničky na nohou *poví pobaveně a koukne na něj. V očích měla slzy. Kdo ví jestli z pobavení nebo bolesti.*

Jako moje nápadnice byste tu spíš měla být. Ovšem je to zajímavý způsob, jak se mě zbavit a neupoutat na to žádnou pozornost. *Zasměje se a při sledování toho, jak ji bolí si sednout, jen nakrčí obočí.* Neměla kste zůstst na ošetřovně? *Zeptá se jí, protože to zranení je očividně trochu bolavé, a všem vždycky v ošetřovatelském křídle říkali, ať zůstanou v posteli tak dlouho, jak to je možné. Pak jen udělá lehkou úklonu.* Možná jsem se měl stát dvorním šaškem, je to míň zodpovědnosti. *Prohodí s úšklebkem, zatímco udělá pár kroků vlevo, pak vpravo. Musí popocházet z místa na místo.*

*Koukne na něj a pousměje se.* Kdybych před vás neskočila, byl by jste zraněný víc než teď. Navíc jako vaše nápadnice, je mojí povinností vás chránit, když se něco děje. *pokrčí rameny a pomalu si sedne, přičemž se chytne za zraněné místo a zavře oči trochu křečovitě. Když už sedí, tak oči otevře a začne se dívat na výhled. Pak ho poslouchá a nemůže si odpustit zachechtání, které jí stojí bolest, ale ona si nemohla pomoct.* Jak hrdinské, Batmane *koukne na něj pobaveně.*

Ty kytky jsou až moc velký na můj vkus. *Krátce se zasměje, protože provokování lady ohledně jejích rozměrů je spíše zábavné. Pak jen pokrčí rameny a podívá se na ni, když mu začne říkat o svém zdravotním stavu.* Tak jste přede mě neměla skákat. *Řekne jí a promne si kořen nosu. Furt nějak nepřekousl to, že před něj tak skočila, protože ví, že jí pak bude muset něco dlužit, a dluhy on nenávidí. Znovu pokrčí rameny a podívá se na ten výhled.* I kdybych nemohl, musel bych. *Z části to je žert, ale z části krutá realita.* Naštěstí to nebyly zrovna hluboké rány a jsem naučený tohle zvládnout.

*Koukne na něj a pokroutí hlavou.* Jako kdyby bylo možné mě zašlápnout hm? *uchechtne se, ale hned sykne.* //S ním je hrozně těžký se nasmát sakra..// *Nad jeho otázkou se pozastaví a koukne mu do očí. Slabě se pousměje.* Nemohu tančit. Bolí mě to a stejně tak hluboce dýchat.. Takže teď můžete být i šťastný, že mě neuvidíte tančit. Vím, že se vám ten pohled nelíbil, Vaše Výsosti. *pokrčí rameny a podívá se zpět na oblohu. Neměla sílu se s ním hádat a ani být sebevědomá. Ze včerejška si pamatuje, co se dělo. I to jak ho chránila a vlastně i to jak mu dala pusu na čelo. Už si však nepamatuje, proč mu tu pusu dala. Podívá se zpět na něj.* Jak jste na tom vy? Jsem ráda, že můžete chodit.

*Když uslyší hlas nedaleko sebe, podívá se okolo. Nikoho ve své úrovni ale neuvidí, tak se podívá dolů a na trávě uvidí lady Taraji, která se tam jen rozvaluje a kouká nahoru.* Měla byste se zvednout, aby vás někdo nezašlápl. *Řekne jí s mírným uchechtnutím a pak jen pokrčí rameny. Ta kytka ho nezajímala, když měl před sebou tolik dalších problémů. Nicméně se na lady znovu podívá a přejede instinktivně místo, kde byla zraněná, a pak se zeptá.* Jak jste na tom? *Nechce se vracet ke včerejší noci, k tomu, jak se to všechno posralo, ale ví, že asi nebude žádná jiní možnost. Hlavně se teď v její přítomnosti cítí divně, když viděl, jak před něj včera skoro skočila.*

*Od útoku rebelů toho moc nenaspala. V noci jen proležela a pořád myslela na všechno, co se stalo při útoku. Na ošetřovně jí ještě vyměnili obvaz a ošetřili jí její bodnutí pod žebry. Bolelo ji dýchat zhluboka a vlastně i se smát. Zkoušela tančit, ale nedokázala to. Tak moc ji to bolelo, že několikrát spadla a se odřela na krku. To ji dost sebralo a rozbrečelo. Na nějakou dobu jí byl odepřen tanec. Nevěděla, co dělat. Jak se uklidnit... Tak šla na jediné místo, kde nemusela myslet a být s lidmi. Zahrady. Ležela tu už pár hodin v černé sukni a bílé volnější halence, přes kterou byl trochu vidět obvaz na její hrudi. Na obličeji byly vidět známky pláče a nevyspalosti. Ležela tam, až dokud neuslyšela někoho přicházet. Podívala se tam a spatřila Jaspera.* Ty květiny za to nemůžou.. *promluví tišeji a sleduje ho dál. Dneska neměla sílu se s ním hádat. Spíš si prohlédla jeho stav. Je ráda, že může Jasper chodit a je svým způsobem v pořádku.*

*Objeví se v zahradách, dneska jen v obyčejné černé košili a kalhotách, že to skoro vypadá, jako by šel na nějaký neformální pohřeb. Vlasy má trochu rozcuchané, protože jen za pár metrů, kdy projde pěšinkou, si několikrát prohrábne vlasy.* /Asi bych se tu neměl moc producírovat, když nás viděli rebelové./ Jednu ruku má v zadní kapse kalhot a kruhy pod očima značí, že tuhle noc moc dobře nespal. Po noci v úkrytu si šel dopřát jen krátký šlofík na stupňující kocovinku. A pak do ošetřovny pro ty škrábance. nebyly naštěstí tak hluboké, aby tam něco zůstalo, tak tam má jen jednodenní strup. Je to červené, protože jsou vidět spodní vrstvy masa. A na nohou má pár vypoulených míst pod kalhotami, protože tam má obvazy, které mu taky převázali na ošetřovně. Potřeboval jít sem, aby mohl přemýšlet. nechtělo se mu nikam, kde by ho lidi mohli vidět. Utrhne jednu z květin z blízkého záhonku a hodí ji z kopce dolů. Je naštvaný na všechno, co se za poslední dny stalo.*

*Upřímně, snaží se po celou dobu, co s Alvarezem bloudá po zahradách. Přeci jen, tuhle práci si opravdu vydřela a dostala ji po nějaké době, nemůže o ní přijít. Pokud o ní přijde Alvarez, který neprojevuje žádnou snahu, bude to jedině dobře, ona bude jedině ráda. Dál však zkoumá každý keř, okoukává stromy, ale po nějaké chvilce ji dojde, že v zahradách prostě nebudou. Ani si neuvědomí, že už dávno nemá po boku Alvareze, který to vzdal. Poté se tedy i ona rozejde zpět do paláce.*

*Hledal ve tmě spolu s Frostovou, kterou celou dobu velmi úspěšně ignoroval. Nijak extra se nesnažil, narozdíl od ní. Jen šel po cestě a spíš doufal, že na ně nenarazí. Bylo mu jasné, že už mezi nimi muselo k něčemu dojít a on toho nechtěl být svědkem. Když už uběhla nějaká doba, prostě to vzdal a beze slova se vydal zpět do paláce. Měl lepší věci na práci.*

*Vévodkyně ji nepřišla tolik rozumná, když nad jejím rozumném myšlení zvítězila nadrženost, která zřejmě u ní a toho prince neznala meze, čímž ji a Alvarezovi přidali mnohem více práce, než měli mít. Ona sice mohla tu vévodkyni držet o něco pevněji, ale nechtěla, aby si snad ještě poté vymyslela, že ji nějak ubližuje, když měla poznámku na její lehký stisk na loktu. Ale bohužel, oba jim poté utekli, nad čímž nasupeně mávla rukou.* Do háje. *Uleví si a pokýve hlavou, když zaslechne slova svého kolegy.* /Konečně dnes řekl něco rozumného./ *Pomyslí si a rychle vyjde ze záchodů. Na jeho další pobízení nic neřekne, pouze se dá do běhu stejně, jako on.* To bude fakt skvělý, hledat je ve tmě! *Pronese frustrovaně, ještě, když je to zde samý kopec. Ne, že by neměla fyzičku, naopak. Má ji dobrou, ale přeci jen, je už po celém dni docela unavená a ještě běhat na celém konci dne do kopců a z kopců, s úmyslem hledat dva nadřazené lidi, kteří nejspíše přemýšlí jako puberťáci a jsou ke všemu opilí.. Semtam, když je někde nějaký keř, vyběhne do kopce, aby mohla keř zkontrolovat, prostě si každé místo prohlédne, kdyby se tam náhodou schovávali.*

*Když se vévodkyně vytrhla strážkyni a utekla, značně mu to zvedlo náladu, takže se dokonce i pousmál. Úsměv ho rychle přešel, když švédský princ opět začal mluvit. Podíval se na něj ostrým pohledem a zavrtěl hlavou.* Já hlídám vás, takže bych byl rád, kdybyste se nesnažil uté- *Nestihl ani doříct větu a princ už zdrhal také. Dobrá nalada byla stejně rychle pryč jako přišla.* Dělej, třeba je ještě doženeme. *Řekl rychle, ale unaveně, tohle dneska opravdu neměl zapotřebí. Otevřel dveře ze záchoda a vyšel ven, přičemž se ujistil, že se dveře znova zavřely ve chvíli, kdy před nimi stála Frostová.* My to tu známe líp, tak pohni, ať se nestihnou někam zašít. *Popohnal ji a sám se rozběhl směrem ven, protože předtím slyšel, že běželi tím směrem. Kam běželi dál, mohl už jenom hádat. Rozběhl se tedy do zahrad, aniž by se ohlížel, jestli za ním běží strážkyně nebo ne.*