Domek na stromě

Mě znáš.. I když je to dlouhá doba, tak si mi mohl vždy věřit.. Spíš jsem doufala, že mi věříš. *sklopí pohled a povzdechne si. Zabolelo jí to ne že ne. Podala mu ještě lžíci.* Nemáš zač.. Vím, že ho máš rád.. *pokrčí rameny a pak kývne.* Jo.. Byla celkem v háji a u mě s bratrem našla útočiště.. Vážně si s ní skončil? Je to tvá sestra, Scotte.. *koukne na něj.
Pak se zadrhne a kousne se do rtu.* //Nemohu mu říct o mě a bratrovi.. takže mohu říct jen část pravdy..// Vždy jsem měla jen Wata.. A teď když si všímá Ivy a práce víc, tak... Mám strach. Že mě opustí zrovna, když na to nejsem připravená. Bojím se samoty. *poví skutečně upřímně a podívá se na Scotta se slzami v očích. Nerada ukazovala svoji slabost, ale před ním mohla. Tedy v to aspoň doufala..*

*Celou tu dobu jí sledoval. Překvapilo ho, co řekla o jeho sestře, nečekal, že se začne bavit zrovna s nimi.* Už je to dlouhá doba. *Řekl jí to, co minule.* Ale omlouvám se, nevím, co mám poslední dobou čekat. *Přiznal jí, když si uvědomil, že má pravdu, před ní to asi nemá smysl předstírat.* Dělám to automaticky. *Jeho úsměv zvadnul.* Každopádně moc díky za liči, je to od tebe milé. *Vzal si mísu do rukou a chvíli sledoval její hladinu.* Ivy se vám svěřila? *Byl to pro něj zvláštní pocit, tohle se dozvědět. Na chvíli se odmlčel. *Já předstírám emoce, a ty odvracíš pohled. Povíš mi, co se děje? *Nebyl zvyklý se svěřovat, ale měl pocit, že nyní je ta správná chvíle pro oba, mělo to tu správnou atmosféru.*

*Dae ho sledovala a povzdechla si. Vejde dovnitř a zavře za sebou.* Předstíráš přede mnou emoce, i když víš, že to poznám... Myslela jsem, že už mi věříš. *zamumlá trochu zklamaně a smutně a sedne si vedle něj, přičemž k němu položí misku s liči. Pak pokrčí rameny.* Strážce tě viděl a mě to řekl.. A co tu dělám... Nějak se mi povedlo se spřátelit s tvojí sestrou a dozvěděla jsem se, co se stalo.. Stejně tak můj bratr. Ten jí teď dělá společnost a já.. Nechtěla být sama. Zase. *koukne jinam s uchechtnutím a ani neví jak se jí zaslzelo v očích, tak si je otřela rukou.*

*Mírně sebou cukl, byl myšlenkami zahloubaný v sobě, že ji neslyšel šplhat nahoru, a tak se lekl. Chvíli mu nedošlo, že se tvářil tak, jak nechtěl, aby ho nikdo viděl. Když si to však uvědomil, nahodil jeden z menších úsměvů a podíval se na Dae.* Samozřejmě, jen vstup. *Kývnul a pohledem sjel na misku, kterou držela v rukách. Jeho úsměv se najednou lehce zvětšil.* To je od tebe milé. *Pak mu to dojde.* Jak si mě našla? A hlavně mě překvapuje co tu děláš? *Zadíval se na ní, a pak následně po svém okolí. Byl rád, že za ním přišla, nechtěl se však svěřovat, nikdy se nikomu nesvěřoval. Ano, Ivy ano, ale také ne se vším. /Třeba jsem ji doopravdy chyběl./ *Nad takovouto myšlenkou se v duchu ušklíbnul.*

*Chtěla mluvit se Scottem. Jak kvůli Ivy tak vlastně.. To cítila, že to potřebuje. Na sobě měla kratší rudé upnutější šaty a vlasy měla rozpuštěné a malinko vlhké z bazénu. Zjistila si od stráže, kam Scott šel a vlastně to i čekala. Pomalu se vyšplhá až ke dvířkám. Zaklepe a pomalu je otevře. Podívá se na Scotta s mírným úsměvem.* Ahoj, Scotte.. Mohu dál? *podívá se na něj.* A nesu liči *ukázala na misku s liči připraveným rovnou k pozřetí.*

*Od té hádky a od té doby, co se dozvěděl onu pravdu, že si sem Ivy někoho přivedla, tu seděl na podlaze a přemýšlel. Mrzelo ho, jak to dopadlo, samozřejmě to nemyslel vážně, ale Ivy ho dostala. Ve skutečnosti nevěděl, proč to udělala. Prý kvůli němu. Povzdechl si a dál studoval každé prkno domku. V ruce měl skleničku whisky, kterou i s flaškou ukradl v baru, když tam zrovna nikdo nebyl. Měl však teprve svou druhou sklenici, a to od té události uběhla už nějaká doba. Měl rád chuť tohoto alkoholu, neměl se však v plánu dnes opít.* Panebože. *Pověděl si pro sebe a přejel si spánky prsty, které následně položil na zem domku.* Je možný, že ležela zrovna tady? *Doopravdy to vědět nechtěl, proto se snažil vyhýbat se skulinkám, které by mohly být otisky jejích nehtů*

*Neměl sílu mluvit. Prostě se činil a jediné zvuky vycházející z jeho úst byly vzdechy. Dokončil činnost a bez jakékoli starosti, že se udělal do ní, vstal.* Jo. *Řekl prostě a jal se hledat svoje kousky oblečení.* Počkej a co oblečení? *Zeptal se, když nahá vyšla ven. Chvíli pak ještě pozoroval tmu, ve které se ztratila a pak se začal smát. S úsměvem našel svoje oblečení, i její šaty, které položil tak, aby je při příští návštěvě našla. Pak se oblékl a klidným krokem zamířil zpět k paláci. Chladná noc mu dělala dobře na malinko opilý mozek. Po chvíli si uvědomil, jakou blbost udělal a zavrtěl sám nad sebou hlavou. Do paláce vstoupil vchodem nejbližším k jeho pokoji a při tom kývl na strážce.*

*Zarývala nehty do lipového dřeva pod nimi. Při dělání znamének se smála, na krku byla lechtivá.* Jsme dva! *Zakřičela těsně předtím, než byla hotová. Zvedla se a sedla vedle něj.* Tohle bylo perfektní. *Pochválila ho za hlasitého oddechování a začala přemýšlet, co dál. Spát v domku se jí nechtělo, na to byla až moc velká zima. Takže se rozhodla vrátit zpět do paláce. Dostávala se ale k druhému problému. Její šaty odletěly bůhví kam. Takže do paláce by musela jít nahá...* /To vlastně není problém./ *Ušklíbla se v duchu. Dala princi poslední polibek, rozloučila se a začala slézat dolů. Tam ještě utrhla pál velkých okrasných listů na zakrytí toho nejdůležitějšího a vydala se k paláci. Ve vchodu stály stráže, ale koho to zajímalo? Prostě kolem nich prošla s hrdou a elegantní tváří, jako kdyby na sobě měla plesovou róbu za miliony. Prošla tedy klidnějšími místy paláce až do svého pokoje, kde sebou švíkla na postel a usnula.*

*Líbilo se mu, že si to užívá stejně jako on. Nejdřív jel pomalu, prožíval to. Poté ale zrychlil. Prudce vydechoval a přitom pohyboval rukama po jejím tělem. Teď zrovna se jedná nacházela za jejím krkem a druhá jí na zádech přitahovala víc k němu. Po jejím souhlasu jí udělal znaménko na krku a pak druhé a třetí blíže výstřihu. Po několika minutách už to nešlo vydržet.* Princezno, už budu. *Vzdechla zase se jí zadíval do očí. Dělal to rád a pořád. Komukoli. Jeho ruce zase přejely na její ňadra a poté se k nim přidala i ústa. Olizoval je a líbal. Sám si přitom užíval její dotek.*

*Začala vzdychat pořádně nahlas. Když viděla jeho touhu potom ji nějak označit, pokynula mu hlavou. Zaprvé jí znaménka ani trochu nevadila, zadruhé chtěla vidět, jak se Jasper bude tvářit. V duchu si to představila a zasmála se. Velmi si to s Fredem užívala. Koukla se mu do očí a opět zasténala. Byl úžasný. Taky už neměla daleko ke konci. Nechala ho dělat co se mu zlíbí. Ale aktivně se zapojovala. Chtěla, aby si to Frederek taky užil. Vášnivě ho líbala a to nejen na rty.*

*Usmál.ye a pokračoval v líbání jejího těla. Její vzdechy mi přišly jako ta nejkrásnější melodie. Na chvíli jí nechal si na něj sednout a užíval si její pohyby. Za chvíli už i jeho ústa začaly opouštět slastné steny. Když si řekl že toho bylo dost, obrátil jí pod sebe a zbavil se i posledního kousku oblečení. Podíval se jí do očí, aby našel svolení a pak do ní opatrně pronikl. Podle toho jak se činila uznal, že panna už není, ale i přes to jí nechal vteřinku na nádech. Svoje ústa přesunul na její krk a i přesto, že opravdu chtěl žádné znaménko jí tam nezanechal. Polibky se pomalu dostal až na její rty, které olízl jako prosbu o vstup. Jeho ruce cestovaly k jejím ňadrům a ústa vzdychla.*

To máš pravdu, princi. /Počkat, on vlastně je princ.../ *Pak už nic neříkala. Jen se smála. Byly jí jedno drahé ztracené šaty, neřešila rozcuchané vlasy. Nevzpomněla si na ochranu, nevzpomněla si na to, že když po nich jdou stráže, měla by být tichá. Takže když se Fred začal činit, vydala hlasitý vzdech. Nikdy ho neměla příliš v lásce, ale to se měnilo. A musela uznat, že tohle fakt uměl. Nechala ho dělat jeho práci a po chvíli si na něj obkročmo sedla. Byl čas začít. Začala se na něm pomalu kroutit a vzdychat.

Můžu ti říkat jak chci, princezno. *Poslední slovo schválně zdůraznil. Pak už se nevěnoval slovům, ale obdivování jejího krásného těla. Zrzky ho vždycky přitahovaly, ale po docela dlouhém absťáku pro něj byla jako droga. Nechal jí mu sundat košili a pak se vrhl na šaty.* Jak já tohle nesnáším. *Řekl, když si všiml zapínání, které se mu povedlo rozepnout až na třetí pokus. Šaty vyletěly do vzduchu a vzaly to přímou drahou někam dál do domku. Za chvíli na stejné místo letěly i kalhotky, podprsenka a jeho kalhoty. Začal vévodkyni uspokojovat ústy. Po chvíli přidal i prsty a při tom se jí díval hluboko do očí.*

Sice nejsem princezna, ale tobě to prominu. *Řekla a zkousla si ret.* Domek je i mého bratra. Tohle si zaslouží. *Zasmála se a lehce vyjekla, když si ji Fred přitáhl k sobě. Polibek mu začala okamžitě opětovat. V těchhle časech to bylo vítané uvolnění a Fred se jí navíc vážně líbil. Lehla si na zem a začala mu sundavat košili. Její šaty měly velmi rafinované zapínání, tak byla zvědavá, jak se s tím Fred popasuje. I když o jeho zkušenostech v nejmenším nepochybovala.*

*Pokrčil rameny a běžel za ní.* veď mě princezno. *Řekl a ohlédl se, jestli neuvidí jednoho z jejich pronásledovatelů. Když nezahlédl ani jednoho, vydal se za ní.* Domek na stromě? *Řekl pobaveně a stoupl si pod ní. Měl tak krásný výhled, který dlouho nevydržel, protože na něj byla moc velká tma. Chytil se žebříku a vylezl za ní.* Pojď sem. *Řekl potom a za pas si jí přitáhl do vášnivého polibku. Spokojeně zavrněl, protože na jeho touhy poslední dobou nebyl moc čas a tak byl dlouho bez uspokojení.*

O jednom místě bych věděla. *Prohlásila, když ji Fred doběhl.* Pojď za mnou! *Křikla na něj a s hlasitým skoro až šíleným smíchem se rozeběhla do tmy.* /Tohle máš za trest bratříčku./ Pomyslela si, když dobíhala k zamýšlenému místu. Její a Scottův domeček na stromě. Ohlédla se, jestli za ní jde Frederik a začala lézt nahoru.*

*Ivy odešla v hrozné spěchu, že Scott nestačil nijak zareagovat. Vyšel ven z domku na terasu. Tam sledoval Ivy, jak odchází, nikam nespěchal. Stál tam, užíval si klid a ten rozhled.* /Tohle mě snad nikdy nepřestane fascinovat/ *Přemýšlel nad tím, jaký to teď bude. Po nějaké doby si povzdechl a vydal se směrem k paláci. Měl toho hodně, co ještě musel stihnout.*

Myslím, že pár rozumných se mezi nimi najde. Ale bude jich opravdu jen pár... *Zavrtěla hlavou.* Vlastně je mi těch holek líto. Neznají Jaspera tak jako ona. A z toho bude velké zklamání. Vždť ten by se určitě nejraději vrhnul i po mně, kdybych nebyla jeho sestřenice. *Zasmála se. Hlavně si vážně myslela, že by to udělal.* A proč si furt šmatáš na ty záda? Co tam máš? *Už se chystala se mu na ně kouknout, ale v tom se zarazila.* Ne, počkej, nechci to vědět. *Zasmála se, ale zároveň ji to zamrzelo. I proto, že sama si neužila už pěkně dlouho.* /Ale to se dneska na párty třeba změní./ Do háje! Párty! *Řekla nahlas a začala se zvedat.* Musím jít. Služebná mě musí připravit a asi by mě zabila, kdybych přišla pozdě. Když ne ona, tak matka určitě! *Zakřenila se.* Uvidíme se tam. Snad už mě v tom tentokrát nenecháš. *Začala slézat dolů.* A prosím. Dohlédni, aby se tam Jasper ukázal. Ať se aspoň jednou zachová zodpovědně. *S tímhle slezla po žebříku a vydala se k paláci.*

*Taky se smál, pro jednou měl opravdu náladu se jen smát. A že to bylo s jeho dvojčetem, bylo fajn. /Už dlouho jsme se spolu nezasmáli/ *pomyslel si, když se přestal smát a zadíval se Ivy do očí. Nakonec s povzdechem pokroutil hlavou, jeho sestra byla opravdu případ.* Myslíš si opravdu, že jsou jim posedlé? *Snažil se přestat myslet na podivínství své sestry, a tak se zakřenil. Nechtěl se dostat z té osvěžující atmosféry kolem. Představil si ty dívky jako posedlé, na jejich chování a mluvu. Z jedné strany mu to přišlo zábavné, ale na druhou stranu to bylo až odporné. Takhle někoho uctívat mu nepřišlo v pořádku. Opřel se o zeď, až ho opět zapálil škrábanec. Nebyl nijak dlouhý, vlastně byl dlouhý maximálně jako malíček, ale byl hluboký. Lehce si po něm přejel* /Musím si stihnout skočit pro tu super mastičku, s tou to během chvilky nebude ani poznat/

Já jí právě nic neprovedla! *Zvedla ruce nad hlavu, jako kdyby se vzdávala a začala se smát.* Teda... Možná mi ten výraz spíš opětovala, než že by s ním začala... *Začala se smát. V tomhle šílenství byly tyhle krásné chvíle ne příliš časté.* A na kamarádství to úplně nevypadá... *Znova se zasmála.* S nikým. To si pamatuj. Beztak mají všechny hlavu plnou Jaspera. *Zavrtěla hlavou. Věděla, že bratr by se snažil jí dohodit jakoukoliv ženskou kamarádskou společnost, ale ona žádnou příliš nevyhledávala.*

*Když Ivy začala mluvit o dívkách, musel se Scott taky zasmát. Dokázal si přesně představit výraz, který na sobě celou dobu Ivy měla.* Moc se omlouvám, pokusím se to již neudělat *Sám tomu moc nevěřil, ale přesně proto řekl, že se jen pokusí.* Zle? Cos jí provedla? *Zeptal se s lehkým smíchem. Vlastně to byla spíše řečnická otázka, znal svou sestru dost dobře.* Já si myslím, že mi to zní jako kamarádství na první pohled. Nemyslíš? *Díky větru, který nahoře zafoukal, cítil, jak se mu opět rozcuchávají vlasy, které se nato snažil vrátit opět do stejné polohy.*

*To je přesně ten přístup, který měla na mysli. Jistě že věděla, proč se zpozdil. A vůbec mu to neschvalovala. Ona sama měla ráda prostopášný život, ale Scott už to trochu přeháněl. Proto se jen otráveně ušklíbla a přesunula se k odpovědi na jeho otázku.* Ani se neptej. Dobré způsoby nulové, mozek pravděpodobně taky nulový... Navíc tam byla jedna taková drzá holka. Strašně zle se na mě dívala. *Pobaveně se nad tu vzpomínkou zasmála. Ani se té holce nedivila, navíc se jí v tom případě podařil záměr být spíše odtažitá, než kamarádská. Měla své důvody, proč si ženskou společnost udržovala od těla. Účastnice Selekce dvojnásob.* O moc jsi nepřišel, ale už mě v tom nenechávej samotnou! *Zakřenila se na něj.*

*Její poznámku, že jde pozdě, nijak nebral vážně. Měla pravdu, načas nechodil snad nikdy. Když však zeptala, kde byl, hledal vhodný způsob, jak odpovědět.* Moc se omlouvám, něco mi do toho vlezlo. *Zakření se na ní.* /Tohle by ji mohlo stačit, aby poznala, co jsem dělal/ *To, že ona udělala grimasu pohrdání, si nevšiml. Myšlenkami byl u té pěkné, mladé a blonďaté uklízečky, která za ním přišla na pokoj původně uklidit. To, že to nakonec dopadlo větším bordelem však ani jednoho už nezajímalo.* A jaký byly? Ty účastnice? *To, že se s nimi nepotkal hned při příjezdu ho nezajímalo, měl lepší zábavu. Teprve nyní se pořádně začal soustředit na Ivy, aby viděl, jak se bude tvářit, když o nich bude mluvit.*

No to je dost. *řekla Ivy, když Scott konečně dorazil.* Pozdě jako vždy... *Naoko si povzdechla. Ani ona nebyla příliš dochvilná. Tohle byla spíš vyjímka, jelikož z uvítání chtěla co nejrychleji zmizet. Takže to zpoždění svému bratrovi vlastně neměla za zlé.* Kdes byl? Přišel jsi o úžasnou podívanou plnou nádherných dívek. Vsadím se, že by ti všechny hned padly k nohám! *Zčásti si dělala srandu, ale zčásti to myslela vážně. Většina z nich by se na něj opravdu hned vrhlo. Musela přiznat, že její bratr byl zatraceně sexy. Ale občas se choval jako idiot.* /Tohle z něj udělal Jasper.../ * Pomyslela si a její tvář se na moment zkřivila pod nátlakem pohrdání a vzteku.*

*Netrápilo ho, že nejde zrovna na čas, vykračoval si volným tempem a rozhlížel se kolem. Kousek od domku si ještě prohrábl vlasy, aby nevypadaly úplně rozcuchané a zkontroloval, zda má zapnuté vše, co by měl mít. Naposledy si pod košilí projel jeden jediný škrábanec, který na zádech měl a který o sobě dával vědět. Nakonec vyšplhal nahoru, kde už seděla Ivy. Zajímalo ho, jaké má pocity z účastnic, i přestože věděl, že od Ivy to nebude nic kamarádského, ne hned na začátek. Doufal, že se to změní.* Zdravím, sestřičko. *Promluvil a ze shora si prohlédl krajinu pod ním. Miloval tohle místo a byl rád, že je to jenom jejich, byla to pro ně svatyně, které si vážil a ve které mají soukromí.*